1. Analýza odborníka

Pro přečtení analýzy odborníka jsem zvolila studii „M jako model“ ze slabikáře vizuální kultury, který zprostředkovává ČT Art. Autorem této abecední série je PhDr. Václav Hájek, Ph.D. Eva Jarešová se na úvod do této série ptá K čemu by Slabikář vizuální kultury měl být dobrý? Václav Hájek zde zmiňuje, že: „Od první třídy se ve škole učíme písmena, slova a texty, ovšem práci s obrazy a jejich interpretování se ve výtvarné výchově nikdo nikdy neučil. Přitom dnes používáme ke komunikaci téměř výhradně obrázky a vlastně tu komunikaci ani neumíme.“ Souhlasím s tímto faktem a myšlenkou. Nad podobným úskalím jsem přemýšlela v I. semestru studia na KISKu, kde jsme měli v rámci předmětu ISKB03 Informační služby a vyhledávání, vytvořit webovou stránku s prezentací určenou pro děti na 1. stupni Základní školy. Jediným kritériem bylo zadání rozsahu práce, vše ostatní, jako téma, nebo do kterého předmětu by tato stránka měla být zařazena, bylo plně na nás. Odkaz na stránku s prezentací.

Ze slabikáře pod písmenem „M jako model“, je hlavním řešeným úskalím vztah mezi dílem, modelem a autorem. Je zde uvedeno sedm způsobů vztahu:

1. Dílo zafixovává model 2. Dílo rodí novou bytost 3. Intimní ateliérové scény 4. Model a dílo jedno jsou 5. Dílo následuje model 6. Sám sobě modelem 7. Nechtěné stávání se modelem

Co jsem se dozvěděla a jak tyto vztahy vnímám?

V prvním případě je myšlenka jasná, vztah mezi modelem, autorem a výsledným dílem vnímám jako prostředek pro vytvoření kopií jakýchkoliv materiálů, ať už se jedná o sádrové odlitky, formy, předlohy pro další práci a vývoj. V druhém vztahu vnímáme výsledné dílo jako samo o sobě mnohem více hodnotné a aktivně se zapojující do dění reality. Ovšem, když se nad tím více zamyslíme, je možné, že by vztah 1. a 2. byl užit zároveň. Třetí bod vnímám jako dokumentaci toho, co se právě děje mezi modelem a autorem, zároveň si myslím, že s tím úzce souvisí i sedmý bod, tedy „nechtěné stávání se modelem“ kdy se zde tato možnost nevylučuje. Jako příklad můžeme brát v potaz i autora, co kreslí autora (sám sebe) co kreslí model. Dílo má více fází a vrstev. Vrátíme se k čtvrtému vztahu, kterému nepřisuzuji až tak velkou pozornost. Zkrátka sám model je povýšen na artefakt. Příkladem může být i Fontána od Marcela Duchampa. Popis u páté varianty „Dílo následuje model“ se mi trochu příčí. Je zde napsáno: „Postavení modelu je v tomto případě paradoxní: tváří se jako model, má nasazenou masku provizornosti, ale „hotové“ dílo po něm nakonec nepřichází, ani se s ním moc nepočítá.“ S tvrzením souhlasím, ale mám jednu výtku, co když právě ona skica nebo nedodělané dílo je hotové a dokončené? Za určitým záměrem? Jak můžeme vědět a poznat, které dílo je dokončené? Spojila bych tento vztah i se vztahem č. 2. Nejspíše je zde zažitá ona realistická kresba do detailů. Posledním bodem, který jsem ještě nezmínila je šestý „Sám sobě modelem“, tento vztah mezi autorem, modelem a dílem je z mého pohledu nejčetnější a nejfrekventovanějším v dnešní době 21. století.

2. Vlastní analýza

Analýza vizuálního díla Moje postel od autorky Tracey Emin z hlediska obsahu a kontextu.

Metadata a texty / Jak už vypovídá název díla Moje postel, zřejmě se jedná o postel samotné autorky Tracey Emin, nebo alespoň o repliku její skutečné postele.

Jiná vizuální díla / Neměli bychom se pouze zaměřovat na postel jako takovou, ale jaké další artefakty jsou součástí celé expozice. Přeci jen, jinak by každý z nás vnímal čerstvě ustlanou postel a to, co vidíme na obrázku. Vidíme zde další věci jako jsou boty, lahve (nejspíše od vína, mléka či alkoholu), malý dřevěný noční stolek, obsypaný nejspíše odpadky, tedy obaly od jídla, kapesníky či další zahozené věci. Celkově bez těchto menších artefaktů by postel a její okolí působilo určitě mnohem více čistě a uspořádaně, proto zde musíme vnímat každý detail, kterým nám chce autorka nejspíše něco sdělit.

Prostředí a místo / Z pohledu na fotografii usuzuji, že dílo Moje postel je umístěno někde v galerii, ve větším prostoru. Nejspíše z důvodu onoho kontextu a obsahu sdělení, které nám chce autor představit, podat, ukázat. Ona myšlenka, která je bezesporu důležitá a může nám být i motivací. Přeci jen, kdyby byla postel umístěna tam, kde se obvykle nachází, mohu říci, zvu Vás k sobě domů, pojďte se podívat na moji postel a tím by to skončilo. Žádné další zkoumání či přemýšlení, jako je tomu právě v galerii.

Historické a aktuální události / Autorka chce poukázat na dřívější situaci, která v jejím životě nastala. Jenže kdy nastala? Může jít o jediný den v životě, kdy si neustlala postel ani zbytek věcí okolo, pospíchala do práce a nějak se jí to vymstilo, např. při nečekané odpolední návštěvě nebo při cestě domů. Rada a sdělení díla by bylo prosté, Stelte si každé ráno postele, nikdy nevíte, kdy budete za to rádi! Ovšem taková jednoduchá myšlenka a sdělení zde bezesporu nebude. Z mého pohledu se jednalo o dlouhodobější situaci, ze které se autorka nemohla dostat. Myslím si, že nám chce ukázat prostřednictvím malého prostoru a artefaktů v něm, pocity a emoce, které zažívala. Pokud se na to podíváme zeširoka, ke každé věci nebo místu se nám pojí vzpomínky. Můžou být jak kladné, tak záporné. U záporných si vybavuji např. místo na cyklostezce, kde jsem si ošklivě sedřela koleno. Sdělení ve formě artefaktů, celkově aktuální situace a rozpoložení věcí v nás vyvolává myšlenkové pochody a další jednání.

Instituce, politika a ekonomika / Publikem díla je každý člověk, zásadně je dílo z mého hlediska mířeno na ty, kteří se ve stejné situaci a rozpoložení vidí. Mají možnost se zamyslet a vědět, že v tom nejsou sami. Popřípadě, že se z takové situace lze dostat. Když to vezmeme jednoduše, stačí odklidit věci na své místo (vytvořit si v životě řád a zaměřit se na to, co je naší prioritou), odpad vyhodit (pochmurné myšlenky uložit do odpadového šuplíku v mysli, ty hezké vzpomínky vyleštit a hluboko uložit), vyprat peřiny (zaměřit se na naše vnitřní zdraví a pohodu) a nakonec ustlat postel (zaměřit se na náš zevnějšek a to, jak se prezentujeme).

Filozofie, mytologie a náboženství / Vztah k mytologii či náboženství zde nevidím.

Stereotypy / Jistý stereotyp zde trochu vidím. Neustlanou postel a nepořádek vnímám často u lidí, kteří jsou nepořádní jak u sebe doma, tak i v práci, zkrátka všude, nedotahují věci do konce, jsou moc zbrklý, nebo naopak lenivý, těžko se tento typ člověka popisuje. Samozřejmě to nemusí být pravda. Možná je to zcela prosté. Existují dva typy lidí, ti co si postel stelou a ti co nikoliv. Ve mně jakožto typu lidí, co si postele stelou, je to pro mě nutností, ráno nejsem schopná kamkoliv vyrazit, aniž bych si neustlala postel, mám z toho dobrý pocit, že se po škole či brigádě vracím domů do „resetované“ postele, kdy mě následující den čeká další den, v který mohu dokázat něco nového, těšit se z maličkostí apod.