Giuseppe Penone

Na fotografii můžeme vidět bronzový odlitek ruky od známého italského sochaře jménem Giuseppe Penone. Tento umělec je známý především svými díly, které propojují uměle vytvořené věci člověkem s přírodou. Neživé vs. živé. Dílo jsem si vybrala z důvodu, že ve mně vyvolává otázky a myšlenkové pochody.

Pojďme se ale podívat na to, jak bychom mohli dané dílo analyzovat. V prvním řadě bych chtěla říci, že kompozicí fotografie se zabývat nebudeme, není tu hlavním aspektem, kterým bychom se měli zabývat, jde pouze o digitální artefakt, který tvoří můstek mezi diváky a prvkem. Náš mozek nejdříve postřehne formu a vzhled jako takový přes smyslový orgán, kterým jsou oči. Ne nadarmo se říká, že oči jsou oknem do duše a tvoří více než 10 % celkového vnímání.

Co vidíme? Vidíme bronzový odlitek ruky od konečků prstů až po předloktí, mohli bychom také usoudit, že má reálné proporce. Tato ruka pevně svírá kmen stromu. Artefakty se nachází v přírodě mezi ostatními stromy a keři. Les je typickým místem, kde převažuje počet stromů nad počtem lidí a věcí jimi vytvořenými. Jako prostor umělec zvolil výlučně tedy přírodu, namísto stromu někde ve středu města. „Vetřelcem“ je zde v tomto momentu právě bronzový odlitek ruky. Dílo je na fotografiích zobrazeno buď přímo ve středu obrázku, nebo ve zlatém řezu, který je za mě lepší variantou pro zobrazení díla, vzhledem k pozici samotné ruky, která svojí linií přilne ke stromu právě kolmo. Strom i ruce mají nespočet linií, díky kterým jsou v tomto aspektu oba kontrastní artefakty vlastně podobné. Strom je stvořen přírodou a to samé platí pro lidskou ruku. Ruka je precizně zpracována a to jí dodává celkovou reálnost. Co má strom s rukou zajisté také stejné je organický tvar.

Nejsem si jistá o jaký přesný strom se jedná. Co mohu ale posoudit, je jeho barva. Svou formální stránku mění velice často vzhledem k počasí, či ročnímu období. Na levé fotografii níže má kmen nazelenalou barvu a v pozadí můžeme vidět ostatní stromy se sněhovými vločkami usazenými na jejich větvích. Zatímco pravá fotografie byla pořízena nejspíše někdy na konci podzimu. Jistou roli zde hraje také světlo, které každou chvíli mění svou pozici k dílu. Tím může určité linie a texturu stromu zvýraznit nebo naopak potlačit. Jelikož je ruka vytvořena z kovu, tak tento kov mění svou barvu především díky dopadajícímu světlu. Textura ruky je hladká, kmen stromu je hrubší. Ovšem na dotek, je tomu z mého pohledu jinak. Pokud se dotkneme ruky reálného člověka, tak cítíme její teplo, hebkost, měkkost, živost. Bronz ve vyobrazené fotografii musel být na dotek určitě chladný a tvrdý. Textura stromu je zde hrubší, ale na dotek určitě mnohem příjemnější než ruka.

Následuje část analýzy, kdy již nebudeme řešit formu, ale obsah a pravděpodobné sdělení díla, na které každý z nás může pohlížet zcela odlišně. Ráda bych ale zmínila pojem „proces“, každá práce vytvořená umělcem zahrnuje jistý proces. Ať už se jedná o malbu, ilustraci, 3D model, výrobu oděvu, fotografii, video, … Vše co předchází konečnému výsledku. V tomto díle proces stále nalézá své zastoupení.

Měnná vs. neměnná část díla

Jako neměnná věc je zde bronzová ruka. Ta sice za nějaký čas zestárne, jako další artefakty vyrobené člověkem, ale v tomto díle zastává stejnou a neměnnou pozici. Dle mého názoru zde zapadá i proces výroby, který předcházel samotnému umístění artefaktu na požadované místo. Proč autor zvolil právě bronz? Možná z důvodu, že se jedná o velmi odolný kov proti korozi a žáru. Přeci jen, pokud by zde byl materiálově zastoupen třeba hliník, došlo by k deformaci a přetrvání díla a jeho sdělení by přišlo vniveč. Strom je přírodním darem oproti bronzové ruce vytvořené člověkem. Roste, vyvíjí se a mění svou stavbu po několik let.

Oba artefakty tvoří jasný kontrast. Čím více strom roste, nabírá letokruhy a s tím zvětšující se objem kmene, tím více se bronzová ruka stává jeho součástí a „drtí, dusí, svírá“ kmen. Vnímám zde sdělení, že člověk určitým způsobem znehodnocuje přírodu a zasahuje do ní poměrně razantně. Někdy se přírodní prvky uzpůsobí novým podmínkám nebo naopak zahynou, sníží se jejich počet výskytu apod. Aniž bychom si to uvědomovali, svět kolem nás do jisté míry ničíme a zásadně ovlivňujeme i v rámci činností, kterým bychom nepřidávali tak velkou váhu.

Po dokončení analýzy díla docházím k závěru, že interpretací zde může být nespočet a záleží na každém, na jaké další otázky přijde. Analýza děl je poměrně složitou záležitostí a nemyslím si, že by mi zrovna tato činnost šla nejlépe.